Hiragana v tabulce

Japonci jsou systematičtí a svoje slabičné abecedy, hiraganu a katakanu, mají uspořádané do přehledné tabulky. Připravila jsem takovou tabulku s českým čtením. Všimněte si, že je uspořádaná po japonském způsobu, tedy čte se zprava a svisle. Slabiky WI a WE se běžně nepoužívají, nemusíte jim věnovat příliš pozornosti, zařadila jsem je jen pro úplnost.
Tabulku si můžete vytisknout, nosit ji v kapse nebo si ji nalepit v koupelně na zrcadlo, koukat do ní co nejčastěji, abyste se hiraganu naučili.

Matcha - japonský práškový čaj

Jistě znáte japonský čajový obřad. Při něm se používá velmi zvláštní čaj. Lístky jsou totiž rozemleté na jemný prášek a čaj z nich připravený se vypije i s tím rozemletým čajem, nezůstanou žádné vylouhované lístky. Když si odmyslíte celý ten komplikovaný obřad, který tady v Čechách asi těžko budeme praktikovat, zůstane nám práškový čaj zvaný matcha (čte se mačča).
Matcha se dá koupit i u nás, není právě levná, ale má - kupodivu - docela mnohostranné použití. V první řadě pro přípravu nápoje studeného i horkého, snese i přídavek mléka nebo smetany, což obyčejnému zelenému čaji nesvědčí. Můj oblíbený recept je rozmíchat matchu v troše studeného mléka nebo smetany, pak přidat horkou vodu a našlehat metlou nebo v nějakém šlehači. Vznikne krásná pěna s výbornou chutí. Cukr nepřidávám.
Pokud chcete šokovat, udělejte si matchu s vodou do průhledné plastové lahve. Bude to vypadat jako voda z rybníka. Jen s tím rozdílem, že rybniční voda vašemu draví zrovna neprospěje, zatímco matcha se doporučuje právě pro obsah oxidantů a jiných třeskutě zdravých složek. Chemický rozbor matchy si udělat nedokážu, ale naprosto přesně cítím, jak povzbuzující účinky má na člověka. Klidně může nahradit kafe.
Matchu je možné přidat i do řady jídel, zvláště třeba do sladkého pečiva, do piškotového těsta, dokonce i do chleba. Všemu dodá nazelenalou barvu. Dá se použít k obarvení polevy třeba na vánoční cukroví, ale pak bych s takovým cukrovím byla opatrná, protože matcha má velmi povzbudivé účinky.

Japonsko a japonština

Japonština nás děsí svým písmem, které vypadá složitě až nezvládnutelně, pokud se ho naučíte, překvapí vás, že gramatika a výslovnost jsou pro nás poměrně lehké. Japonština nemá skloňování a časování v té složité podobě, jak je známe z češtiny.
Největším úskalím pro nás bude japonské písmo a pak také používání různých zdvořilostních stupňů. V češtině známe tykání a vykání, japonština má těch stupňů více. Jako cizinci sice budeme moci počítat s určitou shovívavostí ze strany Japonců, ale přece jen nechceme být v rozhovoru neuctiví, byť jen z nevědomosti.
Pokud je vaším cílem porozumět japonskému textu, tedy umět spíš pasivně, pak máte situaci o hodně jednodušší.
Japonské písmo tvoří dvě abecedy, hiragana a katakana a pak velké množství znaků kanji.
Hiragana i katakana má 46 symbolů, většina z nich jsou slabiky, výjimkou jsou samohlásky a písmeno n.
Japonci mají hiraganu i katakanu uspořádanou do přehledné tabulky, svisle jsou sloupce se stejnou počáteční souhláskou, vodorovně jsou znaky s jednou samohláskou.
Kandži, znaky, pochází původně z čínštiny, jejich čtení nebo význam se nedají snadno odvodit, je třeba se jim naučit. Ke zvládnutí japonštiny na středoškolské úrovni je třeba jich znát zhruba dva tisíce. Existuje určité pořadí, ve kterém se znaky učí děti ve škole, ve stejném pořadí se je můžeme učit i my.

Jak jsem se učila japonské písmo?
Začala jsem hiraganou, potřebuju se naučit písmena psát, ale taky je poznat v textu a umět je přečíst. Naučit se hiraganu mi zabralo dost času, když už jsem si myslela, že něco umím, začaly se mi znaky zase plést, takže jsem musela znovu a znovu opakovat.
Hiraganu mají Japonci uspořádanou do přehledné tabulky, ta se dá stáhnout třeba z wikipedie, kde je i postup tahů při psaní. Ten postup je potřeba dodržet, aby písmeno mělo správný tvar. Ke psaní hiragany (ale i katakany a znaků) se hodí čtverečkovaný papír.
Osvědčilo mi soustředit se i na skupiny podobných znaků, které se často pletou.
Osvědčenou metodou je psát si písmena a slova pořád dokola. Je to ale taky pracné a bolí z toho ruce. Takže jsem si udělala ze čtvrtky kartičky, na jednu stranu jsem napsala japonský znak, na druhou česky. Také jsem ustřihla jeden roh, díky tomu se pak kartičky dají rychle srovnat tak, aby byly uspořádané stále stejnou stranou nahoru. Ty kartičky jsou malé, z jedné čtvrtky běžné velikosti jich udělám 16. Balíček takových kartiček se snadno vejde do dlaně nebo do kapsy, můžu se učit kdekoliv, při čekání na autobus, při reklamě v televizi, v metru nebo při úklidu, kdykoliv mám alespoň pár minut. Nebavilo by mě sedět hodiny nad učebnicí, v těch krátkých časových úsecích mi to ale nevadí.
Další možnosti jsou vyhledávat a číst si znaky v japonském textu. Trochu nuda, ale také to funguje. Hodily by se extra jednoduché texty, kterým bych aspoň trochu rozuměla, ale to jsem bohužel k dispozici neměla.

Odkazy:
Hiragana s animací jednotlivých symbolů.
Animovaná katakana.