Největším úskalím pro nás bude japonské písmo a pak také používání různých zdvořilostních stupňů. V češtině známe tykání a vykání, japonština má těch stupňů více. Jako cizinci sice budeme moci počítat s určitou shovívavostí ze strany Japonců, ale přece jen nechceme být v rozhovoru neuctiví, byť jen z nevědomosti.
Pokud je vaším cílem porozumět japonskému textu, tedy umět spíš pasivně, pak máte situaci o hodně jednodušší.
Japonské písmo tvoří dvě abecedy, hiragana a katakana a pak velké množství znaků kanji.
Hiragana i katakana má 46 symbolů, většina z nich jsou slabiky, výjimkou jsou samohlásky a písmeno n.
Japonci mají hiraganu i katakanu uspořádanou do přehledné tabulky, svisle jsou sloupce se stejnou počáteční souhláskou, vodorovně jsou znaky s jednou samohláskou.
Kandži, znaky, pochází původně z čínštiny, jejich čtení nebo význam se nedají snadno odvodit, je třeba se jim naučit. Ke zvládnutí japonštiny na středoškolské úrovni je třeba jich znát zhruba dva tisíce. Existuje určité pořadí, ve kterém se znaky učí děti ve škole, ve stejném pořadí se je můžeme učit i my.
Jak jsem se učila japonské písmo?
Začala jsem hiraganou, potřebuju se naučit písmena psát, ale taky je poznat v textu a umět je přečíst. Naučit se hiraganu mi zabralo dost času, když už jsem si myslela, že něco umím, začaly se mi znaky zase plést, takže jsem musela znovu a znovu opakovat.
Hiraganu mají Japonci uspořádanou do přehledné tabulky, ta se dá stáhnout třeba z wikipedie, kde je i postup tahů při psaní. Ten postup je potřeba dodržet, aby písmeno mělo správný tvar. Ke psaní hiragany (ale i katakany a znaků) se hodí čtverečkovaný papír.
Osvědčilo mi soustředit se i na skupiny podobných znaků, které se často pletou.
Osvědčenou metodou je psát si písmena a slova pořád dokola. Je to ale taky pracné a bolí z toho ruce. Takže jsem si udělala ze čtvrtky kartičky, na jednu stranu jsem napsala japonský znak, na druhou česky. Také jsem ustřihla jeden roh, díky tomu se pak kartičky dají rychle srovnat tak, aby byly uspořádané stále stejnou stranou nahoru. Ty kartičky jsou malé, z jedné čtvrtky běžné velikosti jich udělám 16. Balíček takových kartiček se snadno vejde do dlaně nebo do kapsy, můžu se učit kdekoliv, při čekání na autobus, při reklamě v televizi, v metru nebo při úklidu, kdykoliv mám alespoň pár minut. Nebavilo by mě sedět hodiny nad učebnicí, v těch krátkých časových úsecích mi to ale nevadí.
Další možnosti jsou vyhledávat a číst si znaky v japonském textu. Trochu nuda, ale také to funguje. Hodily by se extra jednoduché texty, kterým bych aspoň trochu rozuměla, ale to jsem bohužel k dispozici neměla.
Odkazy:
Hiragana s animací jednotlivých symbolů.
Animovaná katakana.
Žádné komentáře:
Okomentovat